Péče o postižené jejich rodiny vyčerpává. Proto poptávají odlehčovací služby, které mají pomoci pečujícím. Od příštího roku se jejich kapacity rozšíří. Plán pomoci ale může narazit na nedostatek lidí.
ilustrační foto: daveynin / Flickr.com
Léto je pro mnoho lidí obdobím hledání nejlepšího místa na dovolenou k odpočinku. Ale pro rodiny, které se starají například o postižené dítě, to znamená období nekonečného hledání nějaké služby, která by se jejich potomka ujala, nejen když jsou v práci, ale i když si chtějí sami odpočinout.
„Největším problémem pro rodiče dětí s autismem, kteří mi často píšou, je to, že by potřebovali nejlépe měsíc našich služeb v létě, protože nemají školku nebo školu a dítě dva měsíce bez pomoci nezvládnou,“ popisuje psycholožka Monika Janíková, vedoucí Střediska DAR, které pomáhá rodinám s postiženými dětmi. Protože se v jejich denním stacionáři starají o děti s těžkým kombinovaným postižením, je pro ně složité přijmout do kolektivu dítě, které neznají.
Problém s nedostatkem míst ve stacionářích i pobytových zařízeních neřeší jen rodiny autistů, ale i dětí a dospělých s jinými druhy postižení.
Celoroční boj o místa
V létě jsou speciální školy zavřené, prázdniny mají i některé stacionáře, a tak místo kýženého odpočinku rodiny dětí s postižením musejí hledat náhradní řešení. Kromě toho v létě přibývá rodin, které by potřebovaly výpomoc, a to například i přes noc.
„Napsal mi otec čtyřicetiletého syna, jehož stacionář bývá v těchto obdobích zavřený na celé dva týdny. Bezvýsledně se obrátil na více než dvacet různých zařízení s žádostí o pomoc,“ potvrzuje radní pro sociální politiku a zdravotnictví Milena Johnová (Praha sobě), která proto jedná s příspěvkovými organizacemi o zajištění prázdninové zástupné péče.
Ostatně o výpomoc s péčí lidé žádají celoročně. Velký zájem je o takzvanou odlehčovací službu, u které poptávka převyšuje nabídku. Nedostatek odlehčovacích služeb je podle odborníků jednou z příčin, proč některé rodiny péči nezvládnou a umístí své blízké v dlouhodobých pobytových zařízeních. Někteří dokonce označují nedostatek těchto služeb za příčinu toho, že postižené děti končí v kojeneckých ústavech a těžko se pro ně hledá následně náhradní rodina.
Respitní péče má být službou pro rodinu, aby těžkou životní situaci zvládala a měla prostor i pro své aktivity. „V tomto případě se pomáhá jak doma, tak třeba tím, že si vyjde asistent s klientem na procházku a rodiče nebo opatrovníci si mohou oddechnout a vědí, že je o jejich blízkého postaráno,“ říká Eva Košťálová z organizace Pohoda, která poskytuje služby dospělým lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Díky asistentovi může mít rodina více volného času nebo vůbec nějaký.
„Je zájem o denní stacionář, protože si rodiče mezi sebou řeknou, že je tady respitní péče a někteří by měli zájem jen o ni, ale my ji výjimečně poskytujeme někomu zvenku, protože jsme přesycení poptávkou,“ dodává Janíková, která respitní péči poskytuje už od devadesátých let.
Středisko DAR organizuje odlehčovací službu pro rodiče jeden víkend v měsíci. Podle ní by si v tuto dobu měla rodina udělat čas na sebe a na své zdravé děti. „Ze začátku si maminky nedovedly představit, že by odpočívaly a nic nedělaly, ale tím, že jsem s nimi pořádala skupiny, motivovala jsem je, aby musely myslet na sebe,“ popisuje začátky.
Rozšíření dalších odlehčovacích služeb magistrát chystá. „Pro rodiny, jejichž autistické děti zatím nedosáhly plnoletosti, připravujeme tři malé odlehčovací služby rozmístěné po Praze. Ty by měly začít fungovat od příštího roku,“ popisuje Johnová, která podotýká, že postupné změny se netýkají pouze služeb pro děti, ale i pro dospělé.
Od podzimu by mělo město zajistit pro některé dospělé s autismem bydlení s vysokou mírou podpory.
„S našimi příspěvkovými službami připravujeme síť krizových lůžek, která by mohly pečující rodiny využít v akutních nárazových situacích, kdy třeba pečovatelé náhle onemocní,“ dodává.
Kde vzít lidi?
Letos už magistrát osobní asistenci rozšířil. „Už na letošek se nám podařilo rozšířit kapacity pražských sociálních služeb o 25 tisíc hodin osobní asistence a o více než 20 úvazků terénní podpory přímo v rodinách,“ dodává Johnová.
Smělý plán by mohl narazit na nedostatek lidí. Například v Pohodě mají na 14 klientů ve stacionáři manažerku služby a tři asistenty. Osobních asistentů, kteří dojdou do terénu, mají pět, nyní často vyrazí i ředitelka či manažerky služby.
„O terénní službu máme zájemce, ale bohužel nejsme schopni je uspokojit, protože osobních asistentů je strašně málo,“ dodává Košťálová, která navíc popisuje, že osobní asistenci nelze dělat kvůli náročnosti osm hodin denně.
Kristína Paulenková, redaktorka MF DNES
Přidejte odpověď